Děláte si starosti s udržením pozornosti lidí při prezentacích?
Nejste si jisti, kde začít při psaní eseje nebo zprávy?
Připravujete se na pohovor a přemýšlíte, jak sdělit všechny své názory?
Vysvětlování – identifikace, destilace a sdělování toho, co chceme říci – je umění. A moderátor a novinář BBC Ros Atkins, autor virálních vysvětlujících videí „Ros Atkins about...“, je v tomto oboru mistrem. V této knize se Ros dělí o tajemství, která se naučil během let práce v redakcích pod vysokým tlakem. Vysvětlí vám sedm kroků, které je třeba udělat, abyste se vyjádřili jasně a působivě.
Ať už v práci, ve škole, nebo doma, všichni můžeme prospěch z toho, že dobře a jasně vyjádříme. Kniha Umění vysvětlovat je plná praktických příkladů a je povinnou četbou pro každého, kdo chce zdokonalit své komunikační dovednosti.
Já jsem si tuto knihu pořídil samozřejmě kvůli práci v marketingu a nemá to daleko od toho, jak se připravuji na prezentace strategií a nápadů klientům. Kniha mi pomohla v některých ohledech a dokonce se díky jeho praktickým radám při formulování emailů dostanu na další úroveň komunikace.
Jeho práce vysvětlování se tak hezky propsala do této knihy, ke které se rádi budete vracet.
Dal jsem na recenzi, protoze jsem byl zvedavej, jak vypada pribeh se 100% hodnocenim. A je to pecka! Po knize ‘Ja, poutnik' jsem objevil dalsi uzasne dilo. Tento rok mam na to stesti. Kniha mapuje cely zivot jednoho muze a od zacatku do konce jsem se nenudil. V nekterych okamzicich mi ho bylo lito, v jinych jsem se s nim smal. Je to jedna z tech knih, ktere nikdy nezestarnou.
Kdybych mohl dát větší hodnocení, tak ho tam vrazím. Naposledy jsem četl takhle skvělou detektivku před několika lety, když se mi do rukou dostal Stieg Larsson. Je vidět, že Terry nasbíral ve filmovém průmyslu spoustu zkušeností, jak vybudovat skvělý příběh. Napětí v závěru knihy by se dalo krájet. Tímto se tahle kniha dostává do mého žebříčku TOP knih, které jsem kdy četl. A navíc je to autorova první kniha!
Ač velmi krásně zpracovaná drobná knížka, její čtení bylo náročnější. Co se týče vyprávění, tak by se František mohl přiučit Ziburovi a jeho putováním do Jeruzaléma či Tibetu. Člověk po přečtení rychle zapomene, co všechno František Skála zažil během cesty do Benátek. Spíš než knížka je to výstavní kousek do knihovny, který si každý rád letmo prolistuje.
Rem Koolhaas patří mezi nejuznávanější architekty a je považován za současného Picassa architektury. Ale svou kariéru začal jako teoretik, kdy napsal tuto knihu, která je dodnes jednou ze základních příruček oboru. Je v ní krásné vyznání z obdivu k nekontrolovanému rozrůstání Manhattanu. A to přitom nesnáší mrakodrapy. Každopádně disharmonie protichůdných elementů se stala později jedním z poznávacích znamení jeho staveb. Já město New York miluji a díky této knize jsem mohl město poznat mnohem důkladněji. Hned bych ho chtěl znovu navštívit a projít si všechna místa, o kterých Rem píše ve svém manifestu.
Na začátku jsem byl nadšený, že jsem narazil na pěkný cestopis, ale časem se kvalita příběhů snižovala a vlastně opakovala (šel jsem, narazil jsem na skvělé lidi, pohostili mě, přespal jsem...). Autor však prošel školou budování příběhů a krásně se snaží dávat na tyto nedostatky záplaty. Nicméně přesto jsem po přečtení trošku zklamaný a až zpětně chápu ta vysoká hodnocení knihy. Jde zejména o přátele nebo lidi, kteří hodnotí spíš dojmy z přednášky.
Tak kniha obsahuje všechno! Máte rádi cestopisy? Je to tam! Máte rádi humoristické romány Petra Šabacha? Je to tam! Máte rádi architekturu? Je to tam! Máte rádi životopisy? Je to tam! Martin Rajniš za svůj život nasbíral tolik zážitků, že my bychom potřebovali několik životů. Což vám možná otevře oči a uvědomíte si, že žijete jen jednou a ve svém stáří budete chtít také na něco vzpomínat (a neříkat, to jsem tenkrát na tom Facebooku viděl ten příspěvek o...). Ač pan profesor žil v ne příliš příznivé době, dokázal se tomu postavit čelem a zařídit si život podle svého, nikoliv podle toho, jak diktovali bolševici. A podle zážitků z knihy je vidět, že to stálo za to!
Kniha, kterou nemůžete přečíst na jeden zátah. O to víc ve vás zůstane, protože s hrdiny knihy zůstáváte déle a poznáváte je prostřednictvím dopisů. V té knize je zachována krása této “old-fashioned” komunikace. Pan Satinský měl talent na psaní a napsal tolik krásných myšlenek a vyjádření citů, že ho obdivuji. Díky této knize si uvědomíte, jak dnešní generace mladých zanevřela nad otevřenou komunikací a vyjadřování lásky prostřednictvím slov. Nyní už jsou to jen emojis, gify apod. Proto by tato kniha měla být povinností pro každého mladého čtenáře, aby si uvědomil krásu slov.
Takové sci-fi, ne-sci-fi:) Moje první kniha od Hakla, kterou jsem četl, a mile překvapila. Ze začátku jsem si musel zvyknout na jiný styl vyprávění, ale poté jsem se do toho ponořil a kniha se krásně četla až do konce. (Ne)obvyklý milostný příběh mezi člověkem a humanoidem zasazený do Českého prostředí bylo příjemné zpestření oproti klasickým sci-fi příběhům, které se odehrávají v jiných světech. Až se mi chce skoro říct, že je to v podstatě obyčejný milostný příběh, do kterého byl přidány slovíčka ze světa robotiky a umělé inteligence. Jenže o tom literatura taky je.
Pokud máte rádi seriál Gebrian versus, tak se vám bude líbit i tato kniha. Krásně rozebírá jednotlivé budovy i místa, o kterých jste možná ani neměli ponětí. Umožní vám vidět svět jinak, než jste byli zvyklí a možná vás dokonce i inspiruje k navržení vlastního řešení.
To co je Žízeň po životě od Irvinga z uměleckého pohledu, tak je Vyměřování světa z cestovatelského pohledu. Krásný a skutečný příběh dvou neskutečných osobností z německé historie - cestovatel a matematik. Já mám pro Humboldta slabost od té doby, co jsem četl knihu Vynález přírody od Andrey Wulfové, takže jsem některé pasáže už znal a těšil se tak na epizody s Carlem Friedrichem Gaussem. Každý, kdo se do knihy začne, bude chtít vědět víc nejen o samotných postavách, ale i věcech kolem nás.
Ač v té době přelomové, nyní už se na práci s hercem hledí jinak. V podstatě je zde zachyceno to, jak se divadelní herci museli přizpůsobit hraní ve filmu, protože v divadle hráli celým tělem. Ve filmu se hraje zejména pomocí malých gest, které jsou v detailu zachyceny kamerou. Při čtení jsem si vybavil film Artist. Současnému čtenáři to asi už nic nedá, já jsem na tuto knihu narazil díky tomu, že v jednom rozhovorů Stanley Kubrick mluvil o Pudovkinově knize Film Technique and Film Acting, ale našel jsem jen toto.
Tato kniha prý patří mezi povinnou literaturu na školách, takže nechápu, jak jsem se k ní dostal až teď. Každopádně jsem rád, že jsem ji po těch letech objevil (díky doporučení) a mohl si ji přečíst. Vincent měl velice těžký život a díky Irvingovi můžete nahlédnout do těch jeho útrap a cítit s ním dobro i zlo, které prožíval v různých kapitolách svého života (rozdělené do měst, ve kterých zrovna působil). Vincent je opravdu jedním z nejpozoruhodnějších malířů, jehož díla teď můžeme obdivovat v galeriích po celém světě, jak si to vždycky on přál. A po této knížce bude pravděpodobně každý vnímat jeho díla naprosto jinak.
Velmi krásně zpracovaná kniha o historii map Čech, Maravy a Slezka. Člověk hned dostane chuť se stát sběratelem, protože kartografie je umění samo o sobě. Četlo se to lépe než Naše mapy odedávna do dneška od Karla Kuchaře a navíc je tato kniha mnohem aktuálnější, místy také jde více do hloubky. Takže se toho člověk dozví více o našich dějinách (Například jsme měli do druhé poloviny 18. století obrovské množství rybníků - 76 815 hektarů. Ale pak začala růst potřeba zemědělské půdy a mnoho rybníků zaniklo.) a také si uvědomí, jak v průběhu historie zdevastoval nenávratně některá území.
Kniha je trošku zavádějící, protože se ve skutečnosti nenaučíte, jak se stát spisovatelem. Dozvíte se jen, jak se Murakami stal spisovatelem, a jakým způsobem píše. Jeho přístup je velice unikátní, a kdyby se ho snažil někdo napodobit, tak si asi vyláme zuby. A to je právě to, co jsem si z knihy nejvíce odnesl. Každý si musí najít svůj styl a psát knihy po svém. Murakami vás muže maximálně nasměrovat a navíc vám hezky odpoví na ty nejčastější otázky začínajících spisovatelů. Je to v podstatě taková Murakamiho verze knihy O psaní od Stephena Kinga.
A moje nejoblíbenější pasáž z knihy, se kterou se zcela stotožňuji je: “Co se mne týká, řekl bych, že pro aspiranta spisovatelské dráhy je hlavně především potřeba, aby přečetl co nejvíc knih. Kdo si teď říká, že by na takovou odpověď přišel taky, má pravdu a já se mu omlouvám, nicméně trvám na tom, že jde podle mne o zásadní a zcela nepostradatelný trénink pro psaní románů. Abyste mohli psát, musíte chápat, jakým způsobem je literatura utvářena, a mít to od základů prožité až do morku kostí.”
I přesto, že ta kniha je 20 let stará, tak je tam spoustu základních informací, které platí i dnes. První dvě třetiny jsou v podstatě povinností pro každého stratéga. Zbytek už se zaměřuje na nová média (tehdy se začaly objevovat první online reklamy), takže některé věci se teprve vyvíjely a je zde popsaný i způsob, jak by planneři měli přistupovat například i k designu nebo PR. Velmi zajímavá je samozřejmě i část věnovaná tehdy novému mediálnímu plánování v reklamní agentuře.
Zde je několik zajímavých výtažků z knihy:
“Advertising agencies, unlike research and consulting companies, have always had to both solve the problem and create the solution. We have always had to take responsibility for the quality of both the input (strategy) and the output ( execution). Our hearts and our minds therefore are uniquely in the right place.” - MT Rainey
“The good planner works along similar lines as a doctor: listening carefully to his or her client, noting the unsaid as well as the spoken report, looking for the clues. Then probing for other explanations, clarification, more information, personal views. The point of this analogy is that, just as with the investigation of an illness or ailment, the exploratory nature of the strategic process begins and ends at a very definite point. Whilst the planner (like the doctor) may enter the process some way down the line, his or her first task is to go back to the beginning and define the problem in the clearest possible terms. Only then can he or she start to broaden out the investigation of possible causes – possibly casting the net very wide. And then at some point comes the need for distillation as the planner moves into a more prescriptive mode: identifying and evaluating possible treatments as he or she starts to move towards a solution.” - Leslie Butterfield
“Experience teaches good planners that the best defined business problems generally lead to the quickest and most appropriate advertising solutions.” - Leslie Butterfield
“Planning is excellent when we all remember why we are doing this in the first place; collectively to produce great advertising which elicits the right response from the consumer.” - autor neznámý
“From a client's point of view the planner is often perceived to be in a unique position of trust. The planner did not write the creative work and so is expected to be less emotional about it. The planner is not selling the creative work and so is expected to be more objective. This position of trust allows the planner the potential to get closer to the client's business that anyone else on the team.” – Paul Edwards
Jak jsem se mohl dostat k té knize až teď? Na druhou stranu jsem rád, že jsem se k ní vůbec dostal. Utopický román, který zjevně nikdy nezestárne, protože se historie opakuje pořád dokolečka a v současnosti toho přináší hodně k zamyšlení. Nejen, že se začnete dívat na politiku jinak, ale začnete oceňovat tu svobodu, kterou ještě máme.
Kniha, která vám skrze krásný a skutečný příběh ukáže, že všichni máme nějaké rány a všichni máme schopnost rány léčit. Máme vždycky možnost dávat lásku. Každý úsměv neznámému člověku může být dar. Každý okamžik, kdy nesoudíme druhého, je dar. Každý okamžik odpuštění sobě samému nebo druhému člověku, je dar. Každý čin soucítění, záměr sloužit je dar světu i sobě samému.
Autor knihy říká, že stojíme na začátku věku soucítění. Lidé touží pochopit, jaké mají na světě místo, jak mohou být spokojení a šťastní, hledají způsob transformace. Díky této knize najdete způsob, jak toho skutečně dosáhnout a rozhodně ji dporoučuji každému, kdo se alespoň chce ukázat, že být šťastný je možné.
Knihu by si měl přečíst každý stratég a markeťák, aby podrobněji nahlédl do chování lidí a pochopil, proč a jak se v různých situacích lidé chovají. Díky tomu vás mohou napadnout nové a kreativní způsoby, jak lidem nabídnout služby či produky.
Koncept na knihu je to super. Problém všeho je ale samotný autorův text. Kdyby to celé napsal Ladislav Zibura, tak je to skvělé a zábavné čtivo, které je schopné úspět i na zahraničním trhu. Autor měl jedinečnou příležitost poznat zajímavé osobnosti, ale bohužel se tolik toho o nich nedozvíme. Což asi ani není záměr knihy. Původně se jednalo o studii, jejíž výsledek je potom na konci ve dvou stránkách.
Ale Stanislava jsem měl možnost poznat osobně na Creative Mornings, jehož přednáška byla jedna z nejvtipnějších. Což možná je důvod, proč nejsem z knihy tak nadšený. Ten humor a zábavné vyprávění mi tam chybělo.
Na knihu How Not to Plan jsem dlouho čekal, ale to čekání se nakonec vyplatilo. Z původního dvouletého projektu, během kterého mělo být v časopise AdMap publikováno 24 článků, protože se autoři obávali, že pak už nebudou mít co říct, neměli Les Binet a Sarah Carter problém psát další čtyři roky. Díky tomu bylo publikováno více než 60 článků a ty si nyní můžete přečíst v krásně poskládané knize.
Les Binet a Sarah Carter jsou žijící legendy plánování a vy se můžete poučit z jejich mnohaleté praxe v jedné z nejkreativnějších agentur na světě. Články jsou srozumitelné a místy zábavné, že by si je měl přečíst každý. Nejen planneři. Protože kniha není jen o plánování. Každý si tam najde svoje a uvědomí si možná i některé chyby, které dělá. Takže pokud se ke knize dostanou marketingový ředitelé, kreativní ředitelé, analytici, accounťáci a další, tak to bude jedině dobře.
A nemusíte se bát, že se jedná o další marketingovou či motivační knihu, která vám nabízí zaručené rady, jak dělat úspěšné kampaně. Naopak sdílejí některé své chyby, kterých se dopustili, abyste se nespálili i vy. Co mi však kniha dala nejvíc, je to, že jsem v lecčem žil v mýtech a díky praktickým checklistům za některými články vím, na co si teď dávat pozor. To je důvod, proč se ke knize budu neustále vracet.
Kniha obsahuje pár zajímavých poznatků, ale přišlo mi, že se k nim musí dopracovat každý sám. Protože naše vlastní zkušenosti z nás dělají tím, čím jsme:)
Ač je kniha hodně stará a vychází z článku, který byl napsán v roce 2004, tak přeci jen byla pro mě více zajímavější než kniha Herd, kterou jsem nedávno četl. Velmi čtivá kniha se spoustou insightů, jenž můžete v jistých podobách uplatnit i dnes.
Krásná kniha o tomto úžasném oboru, který je mnohdy přehlížen, přestože se jedná o velmi důležitou součást výroby knih. Martin Pecina velmi hezkým a čtivým způsobem zasvětí čtenáře do tajů typografie a vy začnete na písmo pohlížet trošku jinak. Přestože každý rok vznikne nespočet knih, tak jen některé z nich lze považovat i za umělecké dílo, které čtenářům obohatí jejich zážitek ze čtení. A teď mě omluvte, jdu se podívat do knihkupectví na nějaké knihy, které pan Pecina navrhoval.
Asi jsem měl od knihy příliš velké očekávání. Kniha je spíš takový výtažek podstatných informací o tom, jak vznikaly první vizualizace, kolik jich nyní existuje a jaké je jejich použití. Což ve své podstatě není špatně, ale i tyto informace šlo podat čtivější formou. Možná za to může nedávná kniha “Knihy a typografie” od Martina Peciny, která mě textem a zpracováním nadchla pro daný obor.