Krev pro divoženku

První díl jsem přečetla za dva dny a stejně tak její pokračování. Oproti dílu mám pocit, že hlavní hrdinka Eliška děj netvoří, ale je v ní vláčená ostatními postavami a není se schopná postavit na vlastní nohy. Rozhodnutí, aby hrdinka byla úplný nováček, mělo potencionál nám ukázat Pospolitost v novém světle, ale když se má měřit s ostříleným Dominikem, připadá mi jako slabá a patetická. Finále děje mi přišlo zvláštní, jelikož hlavní hrdinka s ním neměla moc společného, její konflikty se moc nikam nepromítali a opět bylo spíše pro jiné postavy.

Knížka se čte skvěle, těším se na pokračování, kde doufám, že Eliška bude mít více prostoru na to zazářit a ukázat se. Oceňuji rozhodnutí děj přesunout z Brna do Ostavy, kde byla zapojena i polština a blízkost hranic.