Ratings1
Average rating4
V dubnu 1941, v období křehkého klidu mezi finskou zimní a pokračovací válkou, spatřila světlo světa nenápadná kniha podepsaná pseudonymem Nauticus. Finskojazyčné dílo publikované nejprve ve Švédsku bylo krátce po válce přidáno na seznam zakázaných knih a na pulty obchodů a knihoven se vrátilo až po téměř 70 letech, tentokrát již pod autorovým skutečným jménem. Mika Waltari ve své obsáhlé, otevřeně protisovětské reportáži popisuje podmínky panující v baltských zemích v období mezi podzimem 1939 a létem 1940, kdy se Litva, Lotyšsko a Estonsko potýkaly se stále sílícím vlivem Sovětského svazu, a následný pád všech tří zemí do jeho područí. Autor plně využívá své novinářské zkušenosti a mimořádného literárního talentu, schopnosti vyprávět poutavé příběhy. Knihu doplňují nejen výňatky z propagandistických materiálů či projevů státních činitelů, ale například i dobové politické anekdoty, které podtrhují ironizující a někdy téměř hořkosladký ráz jinak přímočarého textu. Kniha je cenným svědectvím o situaci baltských států z dob, kdy byly tyto země pro zbytek světa zahaleny temnotou. Waltariho pochmurné svědectví se tak stává dalším střípkem v mozaice evropské válečné historie.
Reviews with the most likes.
A short but gripping account of the fall of the Baltic republics in the midst of raging WW2. And timeless too, as we can learn many lessons from it today: on the importance of cooperation in face of greater enemy, on the dangers of ideologies and forced equality of communism.
Another interesting exercise for this book is also to compare the actions of the USSR described within with the actions of Russia of today, where the reader sadly can find many very accurate parallels.
If I had to list any downsides, it is that Waltari does not provide any sources, although this is somewhat expected given its age and lack of data sources in it. The book would also profit from a more detailed description of the events, but as the author himself notes within, this can also be attributed to the lack of data.